\r\n Monografie se věnuje legitimitě Evropské unie a evropské integrace, která je v posledních desetiletích ve středu zájmu evropských integračních studií. \r\n \r\n V první části autor rozebírá pojem legitimity a některé teoretické příspěvky týkající se legitimačního deficitu EU. V druhé části, při analýze jednotlivých modalit legitimity v EU, vychází z té partie současné demokratické teorie, která se zabývá pojmem a fungováním demokratické reprezentace. Rámcem je převzatá mechanicko-prostorová metafora čtyř modalit („vektorů“) legitimity (legitimace): legitimity nepřímé, parlamentní, technokratické a procedurální. Autor si všímá jejich vzájemné nevyváženosti v období po přijetí Lisabonské smlouvy. \r\n \r\n Hlavní tezí knihy je, že deficit legitimity EU je především deficitem demokratické reprezentace, přičemž bez plnohodnotné reprezentace se na evropské úrovni nelze obejít. Demokratické rozhodování na „národní“ a „nadnárodní“ úrovni nestojí proti sobě v logice hry s nulovým součtem. Etablování substantivní demokratické reprezentace je institucionální problém. Řešení nespočívá jen v prostém přidávání pravomocí Evropskému parlamentu (popřípadě Komisi). Stejně tak jde o jeho složení a fungování, zejména v legislativním procesu. Neobejde se bez viditelného politického soupeření v evropských otázkách, větší informovanosti a stále přítomné interakce zvolených zástupců s veřejností. \r\n \r\n Současná podoba (a praxe) evropských institucí však neskýtá pobídky pro rozvinutí plnohodnotné reprezentace. Její potřeba přitom v posledních letech zejména v souvislosti s krizí eurozóny vzrostla.
