\r\n Předkládaný komentář zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (zákon č. 219/2000 Sb.), který je jedním z nejhůře uchopitelných zákonů v legislativě České republiky, je dílem autorů JUDr. Ondřeje Závodského, Ph.D. a Mgr. Martina Svobody.
\r\n
\r\n Obtížným úkolem je samotné zařazení komentovaného zákona v systému českého práva. Je totiž právní normou, která obsahuje jak pravidla v oblasti veřejného práva, tak určitým způsobem doplňuje (a mnohdy zpřísňuje) obecná pravidla soukromého práva, resp. občanského zákoníku, a to ovšem výhradně pro organizační složky státu a vybrané státní organizace. Nicméně, v některých jeho částech se jedná o zákon, jenž tvoří soubor pravidel, mířících svou povahou právě na státní subjekty, jejichž nedodržení má ovšem negativní následky pro již učiněná právní jednání (např. neplatnost), což ve svém důsledku zásadně dopadá i na druhou smluvní stranu, často nestátní subjekt.
\r\n
\r\n Samotný návrh komentovaného zákona byl již v legislativním procesu stěžejním způsobem měněn a necelé dvě desítky let jeho účinnosti byly poznamenány četnými novelizacemi, v řadě případů více vedených politickými ideami než systémovým uchopením materie, i interpretačními zásahy nejvyšších soudních instancí, s nimiž nelze vždy souhlasit, a které byly překlenovány dalšími legislativními změnami. Z tohoto důvodu je opět nezbytné správně pochopit platné znění zákona i v kontextu důvodových zpráv k jednotlivým novelizacím, které jednotlivá ustanovení zakotvila. To platí zejména u velké novely 2016 zákona o majetku ČR (zákon č. 51/2016 Sb.), účinné od 1. 3. 2016. Kromě zkompatibilnění terminologie i nových institutů nového kodexu občanského práva, odstartovala velká novela 2016 poměrně rozsáhlé změny v nakládání s vybranými skupinami státního majetku, které měly vést k jeho koncentraci a následné zlepšení efektivity pro jeho správu. Zmíněná novelizace měla odstartovat podstatně širší reformu státního majetku a měla být pouze jednou z prvních fází zamýšlených hlubokých změn. K zamýšleným dalším krokům však již po velké novele 2016 nedošlo, ale o to důležitější je autorský výklad, který by měl vysvětlit důvod některých ustanovení, mířících do budoucna.
