S otcem Piem za zády

Autor deníku před deseti lety prožil příběh putování, který zásadně ovlivnil jeho další život. V poutnickém životě je člověk připraven o podporu rodiny a přátel; není jisté, že bude pokaždé snídat nebo večeřet; není jisté, že v noci bude spát pod střechou, ani to, že ho nohy donesou tam, kam chce dojít. Na neorganizované pouti se takové situace „existenční vydanosti“ objevují celkem často. Autor prožil několik životu nebezpečných situací, které ho naučily všímat si okamžiků, kdy k němu mluvil Bůh – ať už skrze situace či skrze „anděly“. On k nám mluví často, ale my si toho ve starosti o svou „zajištěnost“ často nevšimneme. Poutník je daleko víc závislý na tom, zda rozezná okamžik, kdy se s ním Bůh potkává.\r\n\r\nKniha je výzvou pro ty, kdo mají strach spolehnout se na Toho, kterého nevidíme, většinou necítíme a jen tušíme, že nějak musí být. Lidem dneška se daří úspěšně strhávat svůj život mimo ostří aktuálního okamžiku. Ale poutníka právě teď dře puchýř, zrovna teď vnímá vůni moře či vítr nebo v jedinečné chvíli cítí, že každý krok má velký smysl. Nemyslí na zítřek, nemyslí na včerejšek. Přestože jde poutník k jasnému cíli, který je daleko před ním, žije v přítomnosti, protože jen tu může ovlivnit – anebo naopak jí může být proměněn. Jestli se naučíte číst i mezi řádky tohoto deníku, budete ho číst správně.