Je člověk divný tvor

\r\nZde soustředěné verše autorů z volného sdružení Sursum zachycují i proměny, přibližování se a vzdalování poetice druhé vlny českého symbolismu. Do tvorby vstupuje stále razantněji snovost, ne ještě s podvědomím, ale už s čímsi jako nad-vědomím. To byl posléze i společný rys pro autorskou transcendenci i mystiku, pro spojení ve sférách vzdálených světů mimo vnímání i mimo čas. Jakési až ambientní prostory, zasněně mlhavé a sotva pojmenované. Vedle zjevné koketerie s hermetickými naukami a magií láká autory divokost barev, provokující obraznost a zkušenosti leckdy až mimotělní…