Démon

Přes hříšnou zem, za kterou Lermontov označil oblast kavkazských hor, pluje Démon - na jedné straně představitel zla a nenávisti, na druhé však bytost, která vyznává absolutní svobodu a poněkud pohrdavým pohledem sleduje zemi pod sebou, na níž jí všechno lidské konání připadá směšné a zbytečné. Hlavní postava Lermontovovy poémy je nositelem i dalších rozporů: skrývá v sobě hněv a pohrdání, avšak nepřestává toužit po vnitřním klidu a harmonii. Duchovní soulad se Démon pokouší uskutečnit prostřednictvím vztahu ke gruzínské kněžně Tamaře. Svou lásku jí však vyjadřuje poněkud svébytnými a nevybíravými prostředky. Nejdříve usmrtí jejího budoucího muže a poté Tamaru uvrhne do sítě nejistot a pochybností, v níž se nedokaže vyznat. Tamara marně hledá svou bývalou citovou stabilitu a postupně dochází k přesvědčení, že nemá sílu znovu v sobě obnovit dřívější ušlechtilé vlastnosti. Zvolí proto dobrovolný odchod do kláštera, avšak ani v jeho zdech není před Démonem bezpečně ukrytá.