František Kupka Mentis oculis

Kniha Mentis oculis se zabývá stěžejními tématy malířského a teoretického díla Františka Kupky (1871–1957), který jako jeden z prvých umělců na světě zavrhl napodobení vnější reality. Rozvinul vlastní pojmosloví, související s přechodem předmětného umění do nepředmětného a bezpředmětného. Pět kapitol sleduje strhující osudy jeho práce od příchodu do Paříže v polovině devadesátých let 19. století, kdy uskutečnil obraz Biblioman, jejž vždy kladl na počátek své tvorby, po závěrečná padesátá léta 20. století, kdy v pozdním věku namaloval významný obraz Samostatná bílá. Jednotlivé oddíly se věnují různým způsobům osvojení si jevové reality a znázornění lidské postavy, protikladu doslovného významu a sousloví cosa mentale, přibližují zvraty mezi základními a doplňkovými barvami, zaměřují se na sen a rozdvojení osobnosti, soustřeďují se na poměr myšlenkové stavbya soudobé architektury. Vzájemně provázaný teoretický půdorys odkrývá styčná rozhraní, týkající se Kupkova přístupu k tělu, duši a duchu, která umožňují zařadit jeho odkaz do bohatých souvislostí s dobovou estetikou, filozofií, teorií vnímání a psychiatrií. Po překonání alegorického a symbolistního období vystavěl Kupka svůj svébytný svět z podnětů poskytnutých mu „očima mysli“.