Aeneida

Když před více než 16 lety začal psát mladý, v literární veřejnosti neznámý domácí učitel první strofy své Aeneidy, nepomýšlel na její vydání tiskem. Chtěl svým humoristickým přebásněním oživit otřelé již dílo Vergiliovo a pobavit jím své přátele. Báseň vyšla r. 1798 (bez vědomí autorova) a vzbudila v čtenářské veřejnosti neobyčejný rozruch. Během 19. stol. dočkala se více než 30 vydání. Hlavní příčinou její obliby byla svěžest formy, bravurní mistrovství slova a humornost příběhů, přenesených do poměrů soudobého ukrajinského života. Antické bohy a hrdiny zaměnil autor živými postavami, nesoucími všechny znaky ukrajinské společnosti 18. stol. Přestože chtěl svou básní jen pobavit a nemínil moralisovat, proniká v některých místech díla jeho kritický postoj k soudobé skutečnosti. - Báseň se stala mezníkem ve vývoji ukrajinské literatury a působila na mnoho pozdějších spisovatelů, zejména na Gogola. Z ukr. orig. Enejida přel. Marie Marčanová, Zdeňka Hanusová, Jan Tureček-Jizerský ; Pozn. opatřili Zdeňka Hanusová a Orest Zilynskyj, který také naps. doslov ; Il. Miroslav Váša 309, [2] s. ;24,5 cm