Faust

290 s., [16] s. obr. příl. : il. ; 25 cm

Veledílo německé osvícenské literatury (2. polovina 18. století), dramatická báseň na prastarý motiv úmluvy člověka s ďáblem, v níž člověk, věčně toužící po dalších a dalších stupních dokonalosti, chce za cenu ztráty vlastního spasení poznat podstatu přírody a vezdejšího života duchovního i světského. V průběhu téměř šedesáti let, kdy Goethe o "Faustovi" pracoval, měnilo se dílo a rostlo zároveň s životem, zkušenostmi a moudrostí autora, až se stalo mohutnou básní, která přerůstá z malého světa osobní tragédie (Markétka) do velkého světa celého lidstva podmaňovaného člověkem, který "dychtí po nemožném". Vůdčí myšlenkou, pro niž je příměrem vývoj Faustův, je vývoj celého lidstva, cesta provázená individuálními tragédiemi, při nichž sice jedinci hynou, ale při níž lidstvo jako celek za stálého přemáhání rozporů postupuje k vyšším a vyšším stupňům dokonalosti. Cílem, v nějž vyrůstá vize umírajícího Fausta, je řád, v němž tvořivé, svobodné lidi spojí svazek společné práce. (Podle L. Fürnberga.) - Tento svazek obsahuje 1. díl, končící Markétčinou tragédii.

[litografie] Eugène Delacroix ; přeložil Otokar Fischer ;[doslov napsal a poznámkami opatřil Louis Fürnberg]

papírový přebal opotřebovaný a odřený - podlepovaný lepící páskou