Přestože Gerhard Ehlert pocházel z rodiny, která se stavěla vůči nacistickému režimu poměrně vlažně, přihlásil se jako dobrovolník k letectvu. K němu ho to táhlo už od mládí, kdy doslova hltal odbornou literaturu týkající se předchozího válečného konfliktu. Definitivní rozhodnutí udělal po fenomenálních úspěších německé armády na počátku druhé světové války. Stal se z něj pilot průzkumného letadla, absolvoval 22 nepřátelských letů, naučil se se svým letadlem přistávat naslepo uprostřed mlhy a plnil zadané úkoly.
Kniha vychází z osobních vzpomínek přeživšího německého leteckého poručíka Gerharda Ehlerta a vypráví o jeho osudech za války, kdy patřil mezi příslušníky elitní průzkumné letecké jednotky, jejímž úkolem bylo létat nad územím Ruska za druhé světové války. Při jedné misi (v červnu 1944), kdy jim do návratu zbývalo opravdu jen málo, však navigátor ztratil orientaci a letadlo dostalo několik zásahů; začalo hořet a posádka jen čekala, až stroj dopadne na zem. Ehlert měl velké štěstí a spolu se svým poddůstojníkem Willim Burrem přežil. Poté se spolu vydali napříč ruským územím a doufali, že se nedostanou do zajetí. Tomu nakonec neunikli a stali se z nich váleční zajatci. Pobyt v zajateckém táboře samozřejmě změnil jeho pohled nejen na válku, ale i na celý život, což se projevilo například tím, že se po návratu domů cítil ve vlastní zemi jako cizinec.
