V jejich dílech je zajímavým způsobem zpracován pohled\r\nna společensko -ekonomické změny, kterými prošla Francie\r\nběhem dvacátého století. U Jeana Rouauda je to zejména\r\nprvní polovina dvacátého století a její válečná traumata,\r\nale i přerod Francie z rurální země v moderní industriální\r\nspolečnost. U Françoise Bona se zase hlavní pozornost\r\nsoustřeďuje na přechod od industriální společnosti\r\nk postindustriální. Metodologicky je text uchopen pomocí\r\npostulátů francouzského fi lozofa postmoderny Jeana-\r\n-Françoise Lyotarda a pozorování britského sociologa\r\nZygmunta Baumanna, z jehož prací vzešel pojem tekutá\r\nmodernita. Základní problematikou předkládaného\r\ntextu je tedy způsob, jakým současná literatura obráží\r\ntyto paradigmatické změny typické pro druhou polovinu\r\ndvacátého století tradičně označovanou pojmem\r\npostmodernita.