V srpnu 1917, několik dní po dokončení velkolepé symfonické básně Zrání, vytvořil Josef Suk drobnou příležitostnou bagatelu S kyticí v ruce pro flétnu, housle a klavír. Je to malé, půvabné nokturno, melodikou připomínající Sukova učitele a tchána Antonína Dvořáka. Skladba byla určena pro Sukova syna, klavíristu a pro jeho dva přátele, houslistu a flétnistu, kteří potřebovali pro své muzicírování snadnější repertoár. Flétnu je možno nahradit ad libitum i dalšími houslemi.