Smyčcový kvartet č. 4 Bohuslava Martinů (1890-1959) vznikl v Paříži v roce 1937 a poprvé byl tamtéž soukromě proveden o rok později. Skladatelova emigrace do USA a poválečný politický vývoj v Československu ovšem způsobily, že dílo po dlouhá léta zůstalo zapomenuto v archivu rodiny Pucových, jimž je autor věnoval. Tam je teprve v roce 1956 znovu objevil Martinů přítel a nadšený propagátor Miloš Šafránek. Kvartet tak mohl o čtyři roky později zažít svou veřejnou premiéru, a to v podání Novákova kvarteta v Německu. Podklady pro předkládané praktické vydání této neoklasicistní kompozice, která v sobě pro Martinů typicky spojuje francouzskou uměřenost s českou melodikou, tvořily především autograf a vydání v Státním hudebním vydavatelství z roku 1963, z něhož byly současnými editory - Ivanem Štrausem a Alešem Březinou - pečlivě odstraněny veškeré tehdejší svévolné editorské zásahy.
