\r\n Kniha představuje systematický rozbor 53 úřednických kabinetů, které byly ustaveny v Evropě v období 1989-2015, včetně tří českých úřednických vlád (vlády J. Tošovského, J. Fischera a J. Rusnoka). Opírá se o rozsáhlý faktografický základ a vyčerpávající okruh informačních zdrojů a soudobé politologické literatury. Nabízí empiricky podložené vysvětlení mj. toho, proč a za jakých okolností jsou úřednické kabinety jmenovány, proč vznikají výhradně v zemích střední, východní a jižní Evropy, charakterizovaných mimo jiné vyšší mírou korupce, zatímco v zemích západní Evropy se úřednické vlády po roce 1989 nikdy nevyskytly. Součástí knihy je i shrnutí rozsáhlé debaty mezi kritiky a obhájci úřednických vlád. Autor na základě pečlivé argumentace dospívá k závěru, že úřednické vlády mají ve srovnání se stranickými vládami slabší volební legitimitu, nejedná se však o nelegitimní, natož o nedemokratické či neústavní vlády. V obecné rovině se ovšem nejhůře hledají argumenty ve prospěch teze, že úřednické vlády jsou primárně politicky neutrálními sbory expertů, kteří se zasazují o vládnutí ve všeobecném zájmu.
\r\n
\r\n Kniha ukazuje, že většina úřednických vlád vznikla a fungovala pod patronací a silným vlivem politických stran. Spíše než jako žádoucí vlády odborníků, které vládnou lépe a kvalitněji ve srovnání s běžnými stranickými vládami, je třeba úřednické vlády chápat jako kabinety ustavované na přechodnou dobu pro překonání akutní politické či ekonomické krize. V tomto světle jsou úřednické vlády nahlíženy jako symptomy hospodářských a politických problémů některých soudobých evropských zemí.
