Východiskem dosavadních popisů syntaxe češtiny jsou převážně psané texty; syntax mluvených projevů (zejména těch nepřipravených a polopřipravených) byla zkoumána jen výjimečně. Členové autorského týmu vycházejí z přesvědčení, že lze popsat určité obecné charakteristiky běžně mluvené češtiny, které nepředstavují žádné „nepravidelnosti“ či „odchylky“, na pozadí textů samých. Zaměřují se na popis syntaktické a textové výstavby mluvených projevů se zřetelem k absenci ostře ohraničených jednotek; výpovědní jednotky analyzují jako nedílnou součást dialogických replik a důsledně přihlížejí k jejich funkci v projekčních a interakčních mechanismech. Velkou pozornost věnují rozsáhlé a diferencované\r\n kategorii „diskurzních markerů“. To vše spojují se soustavnou interpretací zvukové stránky, hlavně prozodických prostředků. Data pro výzkum byla čerpána především z korpusů mluvené češtiny, ale i dalších doplňkových zdrojů.