Maxwelluv démon je koncipovaným souborem studií, které se\r\nzabývají zejména tématem reprezentace objektu a událostí\r\nv literárních textech, problematikou recových aktu v literature\r\na otázkou, zda literatura existuje jako specifický institucionální\r\nfakt. Nemalý prostor je pak venován i vztahu fikce a ne-fikce\r\n(resp. zde literatury a ne-literatury), kterýžto je ohledáván na\r\nnejruznejších typech takzvane nefikcních textu (cestopis,\r\ndeníkove stylizovaný záznam, memoár, historický výklad).\r\nKonceptualizace problému je inspirována obzvlášte\r\nanglosaskou teorií jazyka a analytickou filozofií, predevším\r\npak recovými akty v pojetí J. L. Austina a v návaznosti na to\r\nJohna Searla, z jehož díla byl prevzat zejména koncept\r\ninstitucionálního faktu. Za dokladový a analyzovaný materiál\r\nv knize slouží zejména texty ceské literatury (Majerová,\r\nCapek, Deml, Hostovský, Weiner) a ceské literární kritiky\r\n(Götz, Grossman, Blažícek). Svazek obsahuje jmenný rejstrík\r\na je doplnen obrazovou prílohou.