Od druhé poloviny devadesátých let 20. století\r\nje literatura šířena nejen prostřednictvím\r\ntištěných a audiovizuálních médií, ale\r\nvyužívá zároveň bezbřehý a dynamicky se\r\nvyvíjející prostor internetu. Nové digitální\r\ntechnologie zasáhly jak do procesu tvorby\r\nliterárního textu, tak do procesu jeho recepce\r\n– a nenechaly beze změny ani principy,\r\npodle nichž dosud fungovala literatura\r\njako komplexní komunikační systém. V čem\r\nse liší způsob tvorby a zveřejnění literárního\r\ndíla v podobě textu digitálního a tištěného?\r\nJak se změnila pozice čtenáře v prostředí\r\ninteraktivních médií? Je vztah české\r\nliteratury k novým médiím v nadnárodním\r\nkontextu v něčem specifický? A jde skutečně\r\no revoluční změny, nebo jen o obměny\r\nstarších literárních forem přenesených do\r\nnového prostředí?