Zákon o ochraně přírody a krajiny

\r\n Právní úprava ochrany přírody a krajiny, včetně ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, je jednou z nejtradičnějších a nejstarších v oblasti současného českého systému práva životního prostředí. Jádrem právní úpravy je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který je předmětem tohoto komentáře. Spolu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tvoří pomyslnou trojici patrně nejdůležitějších zákonů pro oblast teorie i praxe v oblasti ochrany, péče a tvorby životního prostředí v současné České republice. Jádrem publikace je po teoretickém a historickém úvodu do problematiky komentář k jednotlivým paragrafům zákona. Jsou zde uvedeny i vstupní informace jednotlivých částí zákona, dále seznamy relevantních souvisejících ustanovení a souvisejících právních předpisů. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon o ochraně přírody a krajiny představuje v řadě částí i transpozici evropského unijního práva, jsou na příslušných místech rozebrány i relevantní prameny evropského práva, především směrnice 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnice 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků. Za velmi důležité z hlediska účelů komentáře a pro potřeby čtenáře je, že u jednotlivých komentovaných ustanovení jsou připojeny výňatky ze soudní judikatury. Citovaná rozhodnutí jsou z oblasti Ústavního soudu ČR, soustavy obecných soudů ČR (zejména správní a civilní soudnictví) a rovněž Soudního dvora EU, v textu je průběžně odkazováno i na použitou odbornou literaturu.