Tělo mezi medicínou a disciplínou

Každá společnost má své vidění světa, svůj obraz těla i vztahu mezi tělem a duší.\r\nHistorik jej nemůže považovat za samozřejmou danost, ale vnímat jako systém\r\nkulturních významů. Právě řeč těla je to, co dává sílu vyřčenému slovu; gesta a řeč\r\nžijí v symbióze. Autoři knihy se pokusili představit tělo jako proměnlivý historický\r\nobjekt – neustále konstruovaný a rekonstruovaný fenomén, neoddělitelný od kulturního\r\nkontextu, do něhož se jeho nositel zrodil, v němž žil a zemřel.