Muž, který četl knihy

Jednou, když prochází zadními uličkami města, potkává starého muže obklopeného knihami, sedícího na zápraží svého obchodu. Když se ho chystá vyfotografovat, muž zvedne oči a zeptá se, zda si chce vyslechnout jeho příběh. Knihy, které drží v rukou, totiž nejsou jen předměty – jsou to fragmenty života, střípky paměti. „Copak se za každým pohledem neskrývá příběh? Příběh jednoho života? Příběh celého národa?“ zašeptá. Tak začíná palestinská odysea muže, pro nějž slova představují útočiště, lásku k vlasti, ale i formu odporu. Od exodu po vězení, od politické angažovanosti ke ztrátě iluzí, od divadla k láskám, od dětí, které člověk vidí růst a žít, až po tragédie, jež mu vyrvou z náruče ty nejbližší – jeho hlas nás provází labyrintem dějin i lidského života. Ve světě, kde bomby chtějí mít poslední slovo, nám připomíná, že knihy jsou naší největší šancí na přežití – ne proto, abychom utíkali před realitou, ale abychom ji dokázali naplno žít. Muž, který čte uprostřed chaosu, tak vlastně vykonává ten nejradikálnější akt svobody.