Rozvážím balíky po Pekingu

Chu An-jen vystřídal mnoho námezdních prací po celé Číně. Pracoval jako pomocník na benzinové pumpě. Dělal ostrahu. Prodával zmrzlinu. Vedl prodejnu s oblečením. Překládal balíky v logistickém centru. Doručoval zásilky. V nesnesitelném vedru i v mraze, s chronicky narušeným spánkem, hladový, s nejistotou na každém kroku i před sebou. Všechno to byly strašné práce — ale zároveň pro něj paradoxně představovaly prostor svobody uprostřed čínské společnosti, posedlé kariérou a úspěchem. Chu An-jen mohl pozorovat lidi kolem sebe, poznávat jejich osudy a psát osobní kroniku čínské pracovní síly z téměř nevídané perspektivy: sám sebe i své kolegy zachycuje s románovým citem pro detail, aniž by ze zřetele ztrácel kontext současné Číny, v níž se všechny ty drsné příběhy odehrávají.