Velká fotografická monografie mladé fotografky Katariny\r\nBrunclíkové (1977), jež se ve své tvorbě dotýká několika\r\nproudů výtvarného umění. Někdy navazuje na\r\nminimalistické tendence – umí se vyjádřit prudce\r\nosvětlenými tvary vystupujícími z neurčitého temného prostoru. Dospívá k přísné skladbě\r\njednoduchých geometrických prvků, ale přitom ponechává prostor náhodě. Jindy rozehrává\r\nproměnlivé struktury, jakoby vycházela z odkazu informelu s jeho zdůrazněním\r\nneovladatelného proudění energií. Pozoruhodné jsou rovněž její portréty, ve kterých se\r\nlidský obličej prolíná se strukturami, v nichž se tvář rozpadá a dělí či propojuje s přírodními\r\nmotivy, aniž by fotografie působily sentimentálně.
