Václav Makrlík se ve své knize Češi a Evropa pokusil publicistickou formou\r\nvyložit české politické dějiny z hlediska začleňování našeho národa do dobových\r\nevropských struktur. Ukazuje, jak nacionalistická a později komunistická\r\nhistoriografi e tyto kroky bu. ignorovala a nebo desinterpretovala ve smyslu\r\nnárodnostní či třídní nenávisti. Překonáme-li tato nepochopení, jeví se dnešní\r\nzačleňování České Republiky do Evropské Unie jako logické pokračování\r\nv díle předků, od Přemyslovců až po Masaryka, kteří byli nuceni řešit podobné\r\nproblémy, s nimiž se potýkáme dodnes. V této souvislosti se vynořuje zajímavá\r\notázka, na kterou není snadné ani nutné podat defi nitivní odpově., totiž\r\nzda v české politice vůči Evropě můžeme odhalit nějaký „genetický kód“, nějaké\r\nstereotypy, které nás vedou či svádějí na této cestě. Autor na to odpovídá\r\nnakonec úvahou o idejích integrace, humanity a víry, které jakoby tvořily\r\nsměrnice našeho národního usilování.
