Překonání závislosti na touhách jako jediná cesta k lásce a záchraně života

\r\n Láska rodí život a touhy. Zpočátku jsou drobné výhonky tužeb nevinné a nezastiňují lásku. Potom se stávají stále silnějšími a odebírají více energie. A pak zcela zastiňují lásku a způsobují nesprávný náhled na svět a chování. Čím více pracuje touha pro sebe, tím obtížnější je potlačit ji. Začíná žít sama o sobě a chová se agresivně. Člověk se nepozorovaně stává otrokem svých tužeb. Umění lásky pro něj znamená jen postel. Stále více energie z duše odchází do těla. Tělo toho vyžaduje stále více a potom začíná degenerovat a umírat. V mých knihách se tento proces nazývá lpění na touhách. Když podvědomě reagujeme na jakoukoliv situaci agresivně, pak stačí, aby jen procento směřování k lásce kleslo pod nebezpečnou hranici a spouští se mechanismus záchrany duše, – probíhá brzdění a odříznutí tužeb, objevují se takové nemoci jako ateroskleróza, roztroušená skleróza, cukrovka, infarkty nebo mrtvice, artritidy, problémy se zrakem atd. Jestliže se nechceme dobrovolně omezovat v touhách spjatých s tělem, pokud naše směřování k lásce slábne, stává se proces vývoje nedobrovolným. Mechanismus brzdění a následujícího rozpadu je použitelný na jednom člověku i skupině lidí. Civilizace je nemocná a umírá stejně jako jeden člověk.