\r\n Vydáním tohoto spisu chci připomenout nejen postavu velkého Puškina – zakladatele moderní ruské literatury, ale také postavu velkého znalce ruské kultury a autora tohoto spisu Alfreda Ljudvigoviče Bema, který nakonec zahynul tak tragicky – nejspíše odvlečen sovětskou tajnou službou v roce 1945. Toto dílo vyšlo díky překladatelské práci Petra Křičky – velice plodného moravského básníka a překladatele.
\r\n
\r\n Puškin není jen ruským či také evropským symbolem, ale vlastně i africkým, protože Puškinův pradědeček z matčiny strany byl afrického původu a vydobyl si nejen místo u ruského carského dvora. Údajně byl oblíbenec cara Petra Velikého a ten jej vyslal na studia do Francie, kde se spřátelil s francouzským myslitelem Voltairem, jenž ho nazval „černou hvězdou osvícenství“. Tedy i tyto Puškinovy rodinné kořeny měly vliv na jeho osobnost a tvorbu a činí tak z něj symbol propojení mnoha kultur, které je v Rusku i dnes tak silné a běžné. O to víc je důležité šířit tuto práci o Puškinovi, která je mistrovským dílem shrnujícím jeho práci.
\r\n
\r\n Proto doufám, že vás tato publikace obohatí o poznání života a díla významného ruského básníka a spisovatele, který dodnes ovlivňuje ruskou kulturu. A postupně chci vydávat obdobná další díla, a čelit tak rusofobní kampani a nenávisti, jež je dnes tak masivně v České republice propagována.
\r\n
\r\n Alfred Ljudvigovič Bem se narodil v německé katolické rodině v Kyjevě v roce 1886 v tehdejším carském Rusku. Na Kyjevské univerzitě získal vzdělání a studoval i na univerzitě v Petrohradu, ale z té byl vyloučen za své politické a občanské aktivity.
\r\n
\r\n V roce 1919 nebo 1929 (není přesně známo) opustil Rusko a krátce žil v Bělehradě a následně ve Varšavě, až zakotvil roku 1922 v Praze. Zde vyučovat ruštinu a její literaturu na Karlově univerzitě a byl i doktorem na Německé univerzitě v Praze.
\r\n
\r\n Byl velice aktivní v kruzích československé, ale i evropské ruské emigrace a podporoval ruskou exilovou kulturu, co mu síly stačily. Možná se mu stalo osudným, že 3. ledna 1945 byl protektorátním Ministerstvem školství a národní osvěty jmenován knihovníkem Říšské nadace Reinharda Heydricha pro vědecké bádání. Přežil totiž německou okupaci, ale po osvobození Československa v roce 1945 byl údajně zatčen sovětskou kontrarozvědkou SMĚRŠ a jeho další osud je neznámý. Spekuluje se o tom, že buď byl hned zastřelen nebo zemřel během cesty do sovětského Gulagu. Je zajímavé, že jeho manželka – Antonina Josifovna Omeljaněnko rozená také v Kyjevě za carského Ruska – nebyla sovětskými orgány zatčena a dožila v Československu; zemřela v roce 1951.
