Opuštěné a zcela vyčerpané mládě kuny mělo v životě obrovské štěstí: ze silnice rozpálené žárem poledního slunce jej zachránil lesní muž s medvědí postavou, plnovousem, v zeleném plstěném klobouku – Wolfgang Schreil, známý také jako zaříkávač zvířat, Woid Woife či lesní vlk. V šumavských lesích na česko-německém pomezí už mnoha osiřelým a zraněným zvířatům pomohl s návratem ke svobodnému a divokému životu. Ale jedno z nich – Lotta – se hned od začátku liší od všech kuních mláďat, která doposud odchoval. Jak Lotta dospívá, doprovází „zaříkávače zvířat“ lesem, sdílí s ním svůj život, a přesto zůstává divokým zvířetem, které se stará samo o sebe a zachovává si přirozenou plachost vůči ostatním lidem. Je to pravděpodobně poprvé, kdy divoké zvíře dovolilo člověku nahlédnout do svého života z takové blízkosti. Zkušený lesník se díky tomu dozvěděl o kunách věci, o kterých dříve existovaly jen domněnky. Zaříkávač zvířat v této knize sdílí se čtenáři velmi osobní příběh o bezpodmínečné lásce a nespoutané vzájemné důvěře, jenž dokazuje, že přátelství mezi člověkem a zvířetem nezná hranic.