Neuvědomovaný Bůh

Frankl tak mimoděk otevírá věřícímu čtenáři otázku – pokud se dočtu, jaká by neměla být moje víra, jaká by tedy měla být? Jak odpovědět životu, a kdo je to, kdo se táže? „Navíc, toto naše pojetí náboženství - náboženství v nejširším slova smyslu - má skutečně jen velmi málo co do činění s konfesní úzkoprsostí a jejími následky“ (str. 75). Frankl nám věřícím připomíná a připomíná v různých přednáškách této knihy opakovaně a velmi silně, abychom se nenechali nést pěnou dní, malichernými spory současné církve, kritice poměrů a kritice náboženských představitelů s představou, že toto je to pravé náboženství, zápas o moderní podobu církve. Není. Je to nanejvýš ta pěna dní.