Rukopisy královédvorský a zelenohorksý v kultuře a umění

Rukopisy královédvorský a zelenohorský představují\r\nnejen nejznámější česká falza, ale\r\ni takřka po sedm desetiletí uctívané a hájené\r\nobrazy původní české minulosti a jejích eticko-\r\nestetických hodnot. Jako takové mocně\r\nrezonovaly v kultuře a umění českých zemí\r\ni v Evropě 19. století vůbec. Kolektivní monografie\r\ns příspěvky badatelů z Akademie věd\r\nČR a českých a zahraničních univerzit usiluje\r\no postižení tohoto fenoménu v souřadnicích\r\nevropského romantického nacionalismu\r\na uvažuje, nakolik recepce Rukopisů reprezentuje\r\nčeskou kulturní historii 19. století\r\njako celek. Přispěvatelé nově nahlížejí i na\r\nrealistickou kritiku Rukopisů z roku 1886\r\na zužující optiku autenticity, jíž se s oběma\r\nfalzy vyrovnávala moderní česká společnost.\r\nPublikace volně navazuje na monografii\r\nRukopisy královédvorský a zelenohorský\r\na česká věda (1817–1885).