Rajko Grlić je jeden z nejvýznamnějších chorvatských filmových režisérů. V roce 1971 ukončil studia režie na pražské FAMU. Společně s ním v tom čase absolvovala pražská filmová studia celá plejáda skvělých jugoslávských režisérů – Goran Paskaljević, Srdjan Karanović, Lordan Zafranović nebo Goran Marković. Všichni se významně zapsali svými filmy do historie světového filmu. Filmy Rajka Grliće se vyznačují silným režisérským rukopisem a pečlivou stylizací. Grlić se ve svých filmech zaměřuje na události, které se výrazně podílejí na proměně světa. Jeho filmy jsou s úspěchem uváděny na festivalech. Kniha Neodvyprávěné příběhy je jakýmsi „imaginárním lexikonem filmových výrazů“. Lexikon je sestaven podle písmen abecedy. Grlić v krátkých příbězích nezvyklým způsobem vypráví svůj filmový život na základě širšího okruhu událostí a lidí, kteří se v nich pohybovali. Grlić nabízí čtenáři zaznamenané vzpomínky, z nichž některé jsou zjevně důležité, některé zdánlivě nedůležité, ale vždy jsou spojeny s jeho vztahy s filmem. Přivádí nás do světa filmu a světových filmových hvězd, režisérů, herců. Vypráví příběh filmových festivalů v Pule nebo Motovunu, který založil. S „příběhy“ se octneme na festivalu v Cannes, v Praze na FAMU nebo na setkání s Titem. Celou knihou je prodchnuta „filmová dimenze“. Grlić sám o své knize říká, že „stopy jeho filmového života se vznášejí“, a tak se je rozhodl představit veřejnosti poté, co dospěl k závěru, že „se celý život skrýval za své filmové hrdiny“. Kniha je inspirativní pro mladé filmaře a filmové odborníky. Doplňuje pohled na další významnou filmařskou osobnost z generace režisérů z Jugoslávie, kteří vystudovali FAMU na konci šedesátých let. Je ojedinělou výpovědí, která specifickým způsobem představuje Rajka Grliće jako filmaře a člověka, který má vlastní postoj k životu i k tomu, co vytvořil.