\r\n Publikací o osudech hráčů fotbalu byla již napsána nekonečná řada. O všech těch, kteří se proslavili svými výkony, dosaženými úspěchy, celou svou kariérou, kterých se nedotkla zranění nebo jiné skutečnosti, jež by znamenaly jejich kariérní konec. Existuje mnoho knih o Masopustovi, Barošovi, Nedvědovi, Spartě, Slavii a dalších. Ale fotbal, to nejsou jen ti slavní a úspěšní. Fotbal, to jsou i ti na druhém konci – neúspěšní, propadající, zapomenutí, ale i zavrženíhodní. O hořkých a smutných osudech se většinou nikde nepíše. Povolání do Velké války, nucený odsun Němců, povolání reprezentantů do wehrmachtu, setrvání na zahraničních angažmá, emigrace, zničené kariéry v období socialismu, velká zranění, nevyléčitelné nemoci, v neposlední řadě pak i alkohol, hazard, drogy, sebevraždy – to všechno jsou příčiny tragických, především však lidských osudů. A právě spojovacím tématem, jako ta pověstná červená nit je fotbal. Na bázi fotbalu se objevují neskutečné, tragické a velmi zajímavé příběhy fotbalistů, funkcionářů i podporovatelů fenoménu – toho nádherného sportu. Jedná se vesměs o příběhy fotbalistů, reprezentantů, známých či zcela zapomenutých. U reprezentantů novodobých potom s mementem a vyrovnáním se před novodobými civilizačními výdobytky – hazard, drogy…, které mají většinou jediný a společný konec, tzn. sáhnutí si na život.
\r\n
\r\n Publikace je rozdělena do tří svazků vydaných exkluzivně v souhrnném boxu:
\r\n
\r\n KNIHA 1
\r\n
\r\n Jak svět přichází o (fotbalové) básníky: Osudy fotbalistů, stejně jako je tomu o ostatních lidí, souvisejí se společensko-politickým děním. Jsou odrazem veškerého společenského dění, ale u sportovců je dopad většinou – následkem jejich obecně zvýšené popularity – viditelnější. Často i bolestivější. Další dopad má většinou nepříjemné a tragické vyústění a vede k životu v ústraní, nebo dokonce k společenské likvidaci. Pro ilustraci si stačí pouze vyjmenovat to, co provázelo osudy fotbalistů prezentované v tomto dílu: zranění, která vedou ke skončení slibně se rozvíjející kariéry, emigrace 1948 a 1968. Zahraniční angažmá v období, kdy se nikomu rozhodně nechtělo – především v padesátých letech – vracet do nepříjemného a omezujícího domácího prostředí. Další důvody zanechání kariéry fotbalisty jsou rovněž prozaické, kdy se dotyčný zhlédl ve zcela jiném prostředí, třeba i uměleckém či vědeckém, a vydal se na jinou cestu popularity. Pro jiné byl tím rozhodujícím momentem zmaru pobyt v koncentračních táborech, ve vězeních z politických důvodů, kdy se již fyzicky a duševně zlomeni nemohli věnovat svému milovanému sportu – fotbalu.
\r\n
\r\n KNIHA 2
\r\n
\r\n Všichni dobří (fotbaloví) rodáci: Až čas někdy ukáže, jak se společnost, někdy i nejbližší okolí, může velice mýlit ve schopnostech a možnostech daného jedince – fotbalisty. Až pobyt v jiném prostředí, v zahraničí, dodá danému jedinci sílu a možnost rozkvětu jak společenskému, tak i odbornému. Hráči i trenéři, kteří doma rozhodně nebyli těmi hvězdami, těmi „proroky“, najednou v cizím prostředí rozkvetli v plné kráse a při intenzivní pracovitosti a kázni se dočkali a stali se těmi oslavovanými. A to častokrát bez toho, že by se o nich doma vědělo a je jedno, zda z důvodů programově udržovaného „politického zapomnění“. I zde u řady fotbalistů byla hlavním motivem častokrát emigrace ať již fotbalistů samotných, či jejich potomků, kteří se v jiném prostředí vypracovali v kvalitní hráče, ale s kořeny v Československu. Zde není možno zapomínat ani na děti těch fotbalistů, dříve spoluobčanů, kteří byli po druhé světové válce zařazeni do nuceného odsunu do Německa.
\r\n
\r\n KNIHA 3
\r\n
\r\n Cesta do hlubin (fotbalové) duše: Tragické osudy hráčů, kteří trpěli psychickými problémy z různých důvodů, ať již rodinných či z nevydařených partnerských vztahů. Osudy těch, kteří ke svému životu nutně potřebovali alkohol, drogy nebo je zcela ovládla chorobná závislost na jakémkoliv druhu gamblerství. A je zcela jedno, zda proti nim stál „jednoruký bandita“ polykající jejich výdělky a úspory z fotbalové činnosti, nebo se věnovali přespříliš sázení s tím, že „jednou to přece musí vyjít“. Nevyšlo to nikdy a důsledkem byl dobrovolný odchod z tohoto světa. K těmto se jistě řadí i osudy těch, kteří psychicky nezvládli, byť se o to jejich široké okolí snažilo, situaci, kdy byli pod obrovským tlakem médií, vedení svých klubů nebo jen svých partnerek. A když se k psychickým problémům navíc přidá řešení vzniklého napětí nadměrným požíváním alkoholu v kombinaci s jinými návykovými látkami, poté bývá cesta do pekel rychlejší, ale především nezvratná. A cesta do normálu je nesmírně těžká, někdy i nemožná. A to vše k malé radosti nejbližších, včetně široké obce fotbalových příznivců.
\r\n
