Kniha sleduje zrod fotbalového fanouška jako výrazného, až excentrického sociálního typu české každodennosti. Praktika pravidelné návštěvy fotbalových utkání má u nás kořeny v 90. letech 19. století, masově se pak rozšířila v prvorepublikovém období. Tehdy se také objevil novotvar „fanoušek“ a vznikla bohatá publicistická, umělecká a intelektuální reflexe fenoménu. Jeho historickými aktéry přitom už nebyli jen návštěvníci sportovních stadionů, ale i milióny těch, kdo „čtou noviny odzadu“, posluchači strhujících rozhlasových reportáží z utkání nebo konzumenti fanouškovského komerčního artiklu.
