Znovu vás zveme na setkání se zajímavými lidmi, do jejichž života i osudu\r\nse zapsala Šumava. Seznámíte se s nelehkým životem známého modravského\r\nstarosty Antonína Schuberta, jemuž mnohokrát život ukázal\r\nodvrácenou tvář. Antonín Pártl vzpomíná na dětství a historii obce Dolní\r\nVltavice krátce po roce 1945, kdy prázdné domy skýtaly místa pro klukovská\r\ndobrodružství. Poutavě o tehdejší době vypráví i Karel Potužník.\r\nV některých vesnicích, jak se shodující i mnozí další pamětníci, to vypadalo\r\njako v seriálu Zdivočelá země. Někteří přistěhovalci, dobrodruzi\r\nz vnitrozemí, si mnohdy hráli na kovboje. Jenomže přišel podzim a neměli\r\nčím krmit dobytek, protože nesušili seno. Rozprchli se bůhvíkam,\r\na tak bylo třeba zbylý dobytek soustředit do stáda a každý sedlák musel\r\ntýdně dávat fůru sena, aby do jara vydržel. I další osudy lidí, o nichž se\r\nv knize dočtete, by vydaly na samostatný román. Spoustu historek poskytl\r\ni Miroslav Mayer, lesák a ochránce hranic. Z paměti mu nikdy nevymizí\r\nslova neznámého vojáka základní služby z pohraniční roty na Březníku,\r\nkterý se po smrti svého kamaráda blízko Židovské skály a Medvědí\r\nhory vyjádřil: „Mým největším přáním je, aby již na žádných hranicích\r\nneumírali lidé…!“ Na konec jsme si nechali vzpomínky na skutečnou\r\nšumavskou legendu, „malého – velkého muže“, lékaře Zdeňka Kostroucha.\r\nZa svými pacienty jezdil na koni obětavě v kteroukoliv denní nebo\r\nnoční hodinu a za jakéholiv počasí, tenkrát\r\nsehnat sanitku bylo spíš kouzelnickým\r\numěním…
