Moskva-hranice

\r\n Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé. Toto nepochopení se dělo navíc v souladu s odsudky, které pramenily v politických zájmech komunistické strany. Nejznámějším se stal pro Weila zničující odsudek s názvem Pavlačový román a napsal jej na přímý pokyn Klementa Gottwalda Weilův blízký přítel Julius Fučík. Moskvu-hranici lze zjednodušeně označit za jednu z prvních kritik stalinismu. Plánované druhé vydání bylo roku 1969 zakázáno a kniha vyšla znovu až v roce 1991.

\r\n „Závěrečná zápletka má vše, co od vynalézavě zfabulované story očekáváme. Nicméně Jiří Weil si ji nevymyslel. Jenom ji dobře, koncizně a živě napsal. Celá zápletka, která tvoří vyústění a závěr knihy, je vnějškově a tradičně měřeno tou ,nejrománovější‘ složkou Moskvy-hranice, ale Weilovi se opravdu stala. Díky přímluvám Julia Fučíka Jiří Weil unikl nejhoršímu. Po XX. sjezdu KSSS, tedy v druhé polovině padesátých let, byl sovětskými místy rehabilitován, dokonce byl pozván do Moskvy a dočkal se plné satisfakce, zatímco v Československu zůstal trpěným spisovatelem v polovičním ústraní a román Moskva-hranice nesměl vyjít.“ Z recenze Josefa Vohryzka (Respekt, 23. 12. 1991)

\r\n Spisy Jiřího Weila (1900–1959)

\r\n Řídí Michael Špirit

\r\n
1. \r\n Reportáže a stati 1920–1933
\r\n
2. \r\n Gogol a anglický román 18. století (1928)
\r\n
3. \r\n Reportáže a stati 1933–1937
\r\n
4. \r\n Moskva-hranice (1937)
\r\n
5. \r\n Dřevěná lžíce (1938, 1992)
\r\n
6. \r\n Makanna, otec divů (1945)
\r\n
7. \r\n Povídky (Barvy, 1946, Mír, 1949)
\r\n
8. \r\n Stati a reportáže 1938–1956
\r\n
9. \r\n Život s hvězdou (1949)
\r\n
10. \r\n Harfeník (1958)
\r\n
11. \r\n Žalozpěv za 77 297 obětí (1958)
\r\n
12. \r\n Na střeše je Mendelssohn (1960)
\r\n
13. \r\n Paralipomena
\r\n