Středověké umění pohledem katolického dějepisectví

Duchovní prostředí bylo od samého počátku úzce spojeno s výtvarným uměním. Římskokatolická církev se tak v podstatě bezděky stala již záhy správkyní uměleckých pokladu nevyčíslitelné hodnoty a tím také převzala odpovědnost za správu podstatné části evropského kulturního dědictví. Zájem o výtvarné umění se tak stal základním podnětem ke snaze o jeho dokumentaci, popis a pochopení zákonitostí jeho vývoje. Postupně se vytvořila početná skupina duchovních, kteří se vyprofilovali jako znalci výtvarného umění. Počátky takového myšlení můžeme sledovat již v textech středověkých kronikářů, dále v době baroka a národního obrození. Vrcholem se potom stala doba dvacátého století. Nejvýznamnějšími představiteli těchto snah v českých zemích byli Antonín Podlaha, Eduard Šittler a Josef Cibulka. Dnes se na jejich dílo snaží navazovat pracovníci Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v cele s profesory Jiřím Kuthanem a Janem Roytem.