Herci a herectví v českém zábavněhudebním divadle

\r\n Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla? Jak označit interprety operet a muzikálů – jako herce, zpěváky, hrající zpěváky, zpívající herce nebo zcela jinak? Liší se herectví v operetě a muzikálu? A pokud ano, vyvíjely se tyto odlišnosti v průběhu doby? Ovlivňoval je i celkový kontext kulturně- společenského vývoje českého národa? Odpovědi na tyto a související otázky se snaží nastínit tato kniha, a to jak v úvodním historicko-teoretickém exkurzu operetou i muzikálem, tak v následných případových studiích konkrétních výrazných hereckých osobností českého zábavněhudebního divadla 20. století. Volně tak navazuje na předchozí autorovu publikaci Od operety k muzikálu: Zábavněhudební divadlo v Československu po roce 1945. Největší pozornost je věnována herci, ale i režisérovi a autorovi Oldřichu Novému, který během své dlouhé kariéry spolupracoval takřka se všemi českými zábavněhudebními scénami. Také Nelly Gaierová prošla angažmá v regionálních divadlech v Ostravě a v Plzni, než se ‘zabydlela’ na jevištích pražských scén – v průběhu své umělecké činnosti navíc obstála v různorodých žánrech hudebních divadla od operet, přes muzikály, hudební komedie, Brechtovy a Weillovy singspiely, ale úspěchy slavila také v činohře i před filmovou kamerou. Pozornost je věnována i Karlu Fialovi, Věře Macků, Josefu Kobrovi, Laďce Kozderkové, Evě Veškrnové a dalším protagonistům ansámblů pražského, brněnského, ostravského a plzeňského zábavněhudebního divadla.

\r\n „Když jsem vešel na scénu, byl jsem přivítán tak dlouhým potleskem, že jsem tu vstupní začínal dvakrát a zase jsem musel přestat. Když jsem začal konečně potřetí, zjistil jsem, že dojetím vlastně nemohu převzít pořádný tón, že mám vyschlo v krku a že snad i brečím. A tak jsem ta nejtěžší místa odparlandoval – a přece ani tím se nádherný úspěch večera nezmenšil. Bylo to pro mě dokonce velké poučení pro můj další způsob zpěvu.“
\r\n Oldřich Nový

\r\n „Kdo nemá operetu rád, ať na ni nechodí, a nechá ji těm, kteří ji rádi mají. […] Ale dívat se na operetu se shovívavým úsměvem, to ne, to prosím ne! On totiž kdo v ní chce pracovat, musí umět velmi mnoho. Má-li být opereta vkusná, pak o to víc – je třeba lásky a odpovědnosti a hlavně naprosté hudebnosti. Je nutný smysl pro pohyb, dramatický projev, je třeba umět zpívat i tančit – a to vše je herectví v pravém slova smyslu. […] Operetou dáváme divákům radost, odpočinek, i když samozřejmě je nutné ji vytvářet s naprostou profesionální dokonalostí…“
\r\n Nelly Gaierová