Ikonologie

\r\n Slavný francouzský historik umění Émile Mâle před několika desítkami let prohlásil, že s Ripovou Ikonologií v ruce lze vysvětlit drtivou většinu alegorií, jež zdobí paláce a kostely v Římě. Z Ripova vpravdě encyklopedického díla však v barokní době čerpali umělci po celé Evropě a s tím, jak se barokní tvorba šířila ze své kolébky, Říma, upevňovala se ikonologická tradice, pro niž Ikonologie znamenala zároveň slabikář i interpretační klíč. Inspiraci Ripovými alegoriemi najdeme v díle Matyáše B. Brauna (sochy Ctností a Neřestí v Kuksu či v duchcovském hospitálu) i dalších barokních umělců působících v Čechách a na Moravě (např. sochařské personifikace Dvanácti měsíců v zámecké zahradě v Lysé nad Labem Václava F. Adámka; alegorie Ctností a Vlastností Jakoba Trebelliho v Buchlovicích či Carpofora Tencally v Náměšti nad Oslavou; rytiny věnované životům poustevníků Raffaela Sadelera; sochy Múz v zahradě kroměřížského zámku atd.).

\r\n Cesare Ripa, původem z Perugie, žil přibližně v letech 1560–1622 a většinu života strávil v Sieně ve službách kardinála Salviatiho. Své rozsáhlé dílo vydal poprvé a bez ilustrací roku 1593 v Římě. Další vydání z roku 1603 už obsahovalo dřevořezy údajně provedené podle předloh malíře známého pod jménem Cavalier d’Arpino. Tyto ilustrace jsou zařazeny i do českého vydání, jež vychází z italského výboru z roku 1992. Čtenářům z řad odborníků i široké veřejnosti se tak v jednom svazku nabízí poučný i poutavý přehled alegorizovaných ctností a neřestí, vášní a duševních hnutí, stejně jako např. světadílů, řek, měsíců, ročních dob a světových stran. Ripova Ikonologie může mimo jiné skutečně posloužit jako praktická pomůcka při putování za barokním uměním v duchu zmíněného Mâlova výroku.