Otom, jaká byla Šumava v dobách jejich dětství amládí, vzpomínají\r\njejí rodáci. Každý příběh je jako kamínek do mozaiky\r\nobrazu Šumavy před válkou, za války a po válce. Eduard Steun\r\nve svém příspěvku Vznik a zánik samoty Steindl (U Matesa)\r\npíše, že jako klukovi mu tato hájovna připomínala chaloupku\r\nz pohádky. Dnes z ní zůstal na louce jen obrovský komín\r\ns udírnou obrostlý keři. Karel Větrovec pokračuje v psaní svého\r\nživotního příběhu doplněného zajímavostmi z kroniky\r\nKašperských Hor, kterou léta jako kronikář píše. Karel Ešner\r\nse jako malý kluk začátkem šedesátých let tiše účastnil pravidelných\r\ndýchánků starých pánů včetně svého dědy, kteří vzpomínali\r\nna své mládí amimo jiné i na to, jak po Otavě kdysi plavaly\r\nvory. Ivana Šafránková, dcera věhlasného šumavského\r\nkapelníka Karla Polaty, přispěla vzpomínkou na hudební\r\nzačátky svého otce a jeho setkání s později proslulým Rudolfem\r\nFirkušným. Jistě vás zaujme i osobité vzpomínání Jana\r\nKoppa a vyprávění nejen o životě v Roklanské hájence od\r\nEriky Zemanové.