\r\n Násilí a bezpráví, které zažíváme, vracíme jiným. Tak jednoduché to je. Tak strašné. Kanadské internátní školy, kam byly umisťovány proti vůli rodičů děti původních obyvatel, byly zlo.
\r\n Toby zemřel sedmadvacetkrát a Kanada se začíná ptát proč. Poslední ze sítě desítek škol, které měly domorodé děti naučit evropským způsobům, byla zavřena v roce 1996. Ne všechny vypadaly jako peklo na zemi. Mnoho z nich ano. Převýchova. Bití, ponižování, sexuální zneužívání. Za chybu – trest. Za používání rodného jazyka – trest. Za pláč – trest. Za nemoc – trest. Děti, které vyrostly v internátních školách si říkají přeživší. Pravda je ale složitější, jak během dvou let své práce zjistila reportérka Joanna Gierak-Onoszko. Co když byla pečovatelka také obětí násilí? Proč děti z internátu ubližují jiným dětem? Jakou roli odehrála církev a jak se dnes staví k obětem? Kruh násilí, bolesti a pomsty je těžké přerušit. Stejně jako vyléčit rány, mluvit o nich. Připustit si, že příběh vlastní země není křišťálově čistý jako její lesy a jezera. Kniha 27 smrtí Tobyho Obeda vychází v edici Prokletí reportéři v překladu Tadeáše Dohnaňského.
\r\n
\r\n Kniha 27 smrtí Tobyho Obeda věnovaná kanadským internátním školám, kam byly umisťovány děti původních obyvatel, je jejím autorským debutem. Téma do hloubky zkoumala během dvouletého pobytu v Kanadě, kde byla i se svou rodinou. Své dojmy z této země publikovala také na blogu Mrs. Canada. Opowieści z Kanady (Mrs. Canada. Příběhy z Kanady, https://onoszko.blog.polityka.pl). Za reportáž 27 smrtí Tobyho Obeda byla nominována na Cenu Ryszarda Kapuścińského a získala čtenářskou cenu Nike. V současné době pracuje na své druhé knize.
