Dobrou noc, odcházím

"Žijeme jen jednou", tvrdí David Hrbek hned v úvodním čísle tohoto opusu. A jakoby toto fanfarónské zvolání předznamenalo i celý obsah sbírky. Náhle se tu zjevuje básník s prudkou a téměř nezvládnutelnou touhou naplno spěchat životem, básník, jenž sice sebekriticky prohlašuje, že je jen "singl, co není na žádném žebříčku", přesto se s vervou vrhá do nejrůznějších milostných eskapád, v nichž mu srdce "vyvádí podivný věci". Někdy sice proběhne melancholie či skepse, že "život je pryč a já tady zkysl", přesto však převládá bujaré "dneska ještě žijem" a z toho důvodu "pořád je to dobrý". Až teprve v závěrečném oddílu jakoby básník vystřízlivěl z divokého tempa bytí a ocitl se náhle na "palubě noci", v prostředí, kde "pukají obruče" a kde člověk objevuje poznání, že "život prostě není sladký" tak, jak se původně zdálo.