Můj strýc, Reinhard Heydrich

Jako dítě vzhlížel s obdivem Peter Thomas Heydrich ke svému strýci Reinhardovi, vysokému\r\ndůstojníkovi SS a šermíři, šéfovi bezpečnostní policie a houslistovi. O pár let později\r\npochopil, že strýc je „velké zvíře“, vždyť mu díky společnému jménu nadržovali i učitelé ve\r\nškole. Reinhard Heydrich se stal zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě, mocným mužem – a synovec se začal považovat za jeho „korunního prince“. Ten pocit zesílil, když strýc\r\nzemřel na následky atentátu a o rok později i jeho nejstarší syn.\r\nKdyž ještě na jaře 1945 přijel Peter Thomas jako čtrnáctiletý mladík\r\ndo Prahy, byla mu mezi okupanty vzdávána čest a úcta.\r\nJenže po válce přišlo vystřízlivění. Záhy poznal a pochopil obludnost\r\nmyšlení a činů nacismu i svého strýce. Trauma z Heydrichova\r\nvůdčího a organizačního podílu na plánu „konečného řešení\r\nžidovské otázky“, tedy vyvraždění židovského národa, provázelo\r\nPetera Thomase celý život. S pocitem viny, břemenem jména\r\na děsivého dědictví strýcových zločinů se vyrovnával nejen u psychoterapeutů,\r\nale hlavně v sobě, ve své práci.