Kniha se pokouší postřehnout a dát plastický živý příběh vnitřnímu životu i osudu, nám dnes na první pohled možná vzdáleného středověkého člověka, Jeronýma z Prahy a představit jeho duševní svět a životní zápas v myšlenkovém klimatu své doby mající slyšitelné ozvěny až do současnosti. Od jeho násilné smrti (30. 5. 1416) uplynulo právě letos 600 let. Stihnul jej stejný osud jako jeho staršího a známějšího přítele Jana Husa, v jehož stínu zůstal „jako ten druhý“ skryt nánosy historie. Podobný osud jej stihl symbolicky i letos, kdy byl ve veřejném prostoru zastíněn připomínáním si výročí 700 let od narození římského císaře a českého krále Karla IV. Míním, že osoba, život i poselství pražského rodáka Jeronýma je neméně, či možné ještě více promlouvající k dnešní době.
Jeroným byl ve své době všeobecně uznávaným evropským vzdělancem, který se aktivně účastnil filozofického i politického života své doby, zápasu českých reformních mistrů univerzity pražské i vysoké evropské politiky a diplomacie. Jako první se pokusil formulovat co je české národní společenství, a tak jej můžeme právem nazývat prvním českým vlastencem, nebyl teologem, jako jeho kolega Hus a ostatní vůdci české reformace, nestranil se životu ve všech jeho podobách, ale jako milovník hudby, zpěvák i obdivovatel krásy žen, byl filozofem v pravém slova smyslu. Kniha je oživením nikým neschváleného životního příběhu filozofa, který se aktivně zapojil do veřejného života, konfrontován s vládnoucími koncepty a dogmaty své doby, z kterých byly odvozeny mocenské struktury tehdejší středověké Evropy, které neváhal podrobovat kritickému filozofickému zkoumání, což je dovedlo až na hranici. Jeho skonem jako by v Čechách započalo období těhotného neklidu před bouří.
Kniha si neklade za cíl přinést nějaká nová historická fakta, ale spíše pokusit se dát lidskou tvář zkušenostnímu rozjímání nad osobitostí Jeronýmově a komunikovat hlas jeho duše dnešnímu čtenáři oslovujícím způsobem při připomínce 600 let od jeho skonu.
