Náboženství v hranicích pouhého rozumu

Kant ve svém díle kritizuje tradiční dogmatické křesťanství a prosazuje postupnou (nikoli revoluční) racionalistickou transformaci tradičních křesťanských nauk o prvotním hříchu, christologii, eklesiologii a eschatologii. Chce tak nalézt čisté rozumové či morální náboženství, tj. náboženství založené na rozumové víře v postuláty. Zabývá se také otázkou, jak toto rozumové náboženství uvést do náboženské a etické praxe tehdejší společnosti. Také se věnuje genezi a vývoji náboženství. Toto dílo napsal Kant jako odpověď na svoji otázku v co smím doufat, která se nalézá v jeho knize Kritika čistého rozumu, a je tak jakýmsi doplněním jeho tří Kritik. Mělo také velký vliv na rozvoj filozofie náboženství. Doplněno úvodní studií a rozsáhlým komentářem českého historika filozofie.