Scenárista Meir Lubor Dohnal patří k výrazným, byť méně známým postavám československé nové vlny. Spolupracoval s předními slovenskými režiséry jako Elo Havetta, Juraj Jakubisko či Juraj Herz, než byl na začátku normalizace vyhozen z Barrandova. Po podpisu Charty 77 odešel do emigrace, načež se jako scenárista prosadil v Německu – jeho film Marlene byl dokonce nominován na Oscara.
V otevřeném rozhovoru Dohnal vzpomíná na práci s legendami evropské kinematografie, reflektuje léta politické perzekuce i úspěchy v zahraničí. Zároveň sdílí svůj hluboký vhled do scenáristické práce a osobitou metodu vyprávění. Kniha je cenným svědectvím o dějinách filmu, svobodě tvorby i síle příběhu.
O knize – recenze:
Kniha „přibližuje čtenářstvu doposud přehlíženou postavu dějin české audiovizuální kultury a skrze reflexi její mnohovrstevnaté kariéry nabízí vhled hned do několika různých oblastí (…) vedení rozhovoru chvályhodně ponechává zpovídanému dostatek prostoru k osobnímu vyjádření. Díky tomu přináší novou perspektivu na řadu zažitých fenoménů a odstiňuje převládající interpretace a hodnoticí soudy k produkčním trendům,
významným osobnostem, formám spolupráce nebo mechanismům psaní pro film (i další média) v domácím i evropském prostoru.“ Martin Kos, historik české scenáristiky
„Rozhovor představuje zpovídaného jako výraznou osobnost s neobyčejně zodpovědným přístupem k umělecké tvorbě a se stálým zřetelem k její úrovni a možným společenským dopadům (…) zohledňuje skutečnost, že v Dohnalových mnohostranných tvůrčích a profesních aktivitách se pozoruhodným způsobem odrážejí význačná dobová umělecká a společenská témata.“ Na řadě míst dospívá „k překvapivým a cenným nálezům, namátkou o možnostech působení audiovizuálního umělce v reklamní branži za nejtužší normalizace či o turbulentních peripetiích ve vývoji Státního fondu kinematografie anebo o Dohnalově podílu na záchraně Seidlovy fotografické pozůstalosti.“
