Pohádky po babičce

„Můj otec schovával všechno možné. Měl doma cenné věci, ale taky úplné šunty. Někdy mi ukazoval, kde co je. Třeba zlatý prstýnek byl mezi ponožkami, zlatá mince s císařem Františkem Josefem zase pod košilemi. Našel jsem po něm ve sklepě mimo jiné krabici a na ní bylo jeho písmem napsáno Staré nepotřebné hadry. Říkal jsem si, že to tam napsal, aby možná oklamal zloděje. A s tím jsem krabici otevřel, že na mě odtamtud zazáří třeba zlaté hodinky po dědečkovi. Jenže nic! Uvnitř byly opravdu ústřižky látek, děravé kapesníky a ponožky. Uplynula léta, já jsem na to málem zapomněl, a pak se to náhle vynořilo. Vždyť to může být pohádka! A v mé hlavě se objevovaly další nepotřebné věci a taky tak či onak nepotřební lidé, zlí i dobří. Takže jsem ty pohádky napsal, myslím, že jsou pro děti, ale i pro dospělé. Jak se komu zlíbí. Ať vás baví číst ty pohádky tak, jako mě bavilo je vymýšlet a psát!“