Dědictví v Sudetech

V teoreticko-metodologické kapitole zaměřené na konceptuální aparát CHS a v sérii empirických studií prezentuje kolektiv autorů z Etno­logického ústavu Akademie věd inovativní způsoby výzkumu našeho vztahování se k minulosti. Dědictví autoři a autorky konceptualizují jako živé a neustále přetvářené médium, jako spolutvůrce paměti a identity.

Autorský kolektiv si pro terénní i archivní výzkumy zvolil oblast tzv. Sudet, která ve 20. století prodělala řadu dramatických proměn, a je tedy ideálním prostředím pro sledování krajiny, sídel, památek a lidských osudů v historických i současných kontextech. Prostřednictvím výzkumu zdejšího dědictví v nejširším slova smyslu – od folkloru, přes obnovování sakrálních památek a poutí, vyjednávání „práva“ na stavbu pomníků připomínajících ne vždy pozitivní události, zdola iniciované snahy o revitalizaci lázeňských pramenů až po soužití trampů a ochránců přírody – kniha otevírá nové možnosti teoreticky fundovaného poznání pozůstatků minulosti.