Kukačky

\r\nSpojit lásku a manželství je úplně přirozené, ale málokdo si připustí, že to může být i nebezpečné. Viktorie a Rudolf se vášnivě zamilovali, spálili za sebou mosty, aby spolu mohli žít bez stínů minulosti. Do manželství vložil každý úplně jinou lásku. Viktorie viděla její smysl v rodině, Rudolf si z manželství vytvořil ostrov, kam se vracel do bezpečí z bohémského prostředí muzikantů. Byl pyšný na své dva syny, na atraktivní manželku, která jako advokátka zajišťovala hlavní příjmy rodiny, žil si zcela svobodně a neměl jediný důvod tuto idylu ničit. A přesto jejich manželství skončilo katastrofou. Rudolf odešel za hlasem svého srdce a Viktorii odlákal syny k nové partnerce. Jak se v takové rozpolcenosti mají děti orientovat? Ještě složitější osud má Hana. Jméno svého otce nezná, její matka je svobodná a žije s bohatým vdovcem. Velkouzenáři patří domy a restaurace a jednoho mladého číšníka, který býval bezdomovcem, ožení se svou milenkou. Dal mu zaměstnání, našel mu manželku a s ní i dítě, které se brzy narodí. Řezník má čtyři dospělé syny a jednou jim bude patřit firma a jeho majetek. Bastard nic z toho nemůže dostat, i když řezníkovi jako by vypadl z oka, ale aspoň získá rodinu. Haně se takové řešení vztahů dospělých líbí, má konečně otce, dostala se na gymnázium, miluje ji syn místního podnikatele, ale i tato náhražka skutečné rodiny se rozdrolí sobectvím dospělých. Hana zůstane sama s kukaččím bratříčkem a přísahá si, že se nikdy nevdá. Třetí příběh se týká dívky stejně staré jako Hana. Přivede ji do jiného stavu falešný milenec, ženatý, s pestrou minulostí a několika nemanželskými potomky a její spořádaná rodina dítě hříchu nechce. Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly.