Města nejsou jen bydlištěm lidí, jsou také domovem zvířat, ptáků a rostlin. Právě těm je věnována třetí sbírka Marie Iljašenko (nar. 1983), doprovázená ilustracemi ukrajinské výtvarnice Mariko Gelman. Lišky v ní odpočívají ve stínu londýnských telefonních budek, pstruzi monitorují čistotu vody v pražské čističce, divoký hrášek bují mezi pruhy městského okruhu. Nečekejme ale žádnou idylu, lidé své sousedy v lepším případě ignorují nebo se jimi povrchně dojímají, v horším jim upírají právo na domov. Básně vyprávějí o biotopech, jako jsou potoky, rumiště, uliční kaňony a zelené koridory, a o pastech v podobě skleněných ploch, trnů, světlíků a mříží. Lze mluvit o zvířatech a rostlinách, nebo dokonce mluvit jejich hlasem, a přitom se vyhnout zjednodušení, poučování a antropomorfizaci? Je třeba se o to alespoň pokoušet. Urbánní, přírodní a zároveň intimní lyrika o každodennosti bažanta, o démonovi roztomilosti, sovách, zajících, filodendronu, kočce a kocourovi a o soužití s nimi.
