\r\n Josef Holcman, autor knih Týden co týden (2001), Hýlom hálom (2007) nebo Sklepokruhy (2024), v nové knize popisuje svým osobitým jazykem prostředí svého rodného Vlkošska a jeho vinných sklepů, vinic a vinohradů. Lidé vám jeho prostřednictvím otvírají dveře do svých příbytků i srdcí. Nadechněte se vůně země, hroznů i samotného vinného moku.\r\n\r\n O předchozích knihách napsali:\r\n\r\n Josef Holcman se svými slovy o víně a vinohradu, o hospodě a o kamarádech tak opíjí, že kdyby to byla skutečnost, nedolezl by dom. Jeho psaní je živelné a metabolické jak třeba křik, pot… nebo co chcete za stodolou. Nechce nikoho v literatuře následovat ani předběhnout. Jeho chování se při psaní je soukromé, jako soukromý je růst každého stromu v lese, jenž ani neví, že je v nějaké kultuře. Spisovatel Ludvík Vaculík o knize Týden co týden \r\n\r\n Stará vdova jadrně a s důvěrnou znalostí věci vypráví historii svého muže, své rodiny, vesnice a této země. Žádné moralizování, žádný sentiment a sebelítost, jen živá konkrétnost špinavostí uplynulých dob. Dokonce i nářečních prvků je „právě tak akorát“ a nepůsobí jako schválnost, ale dotvrzují bezprostřednost tohoto festovního textu. Daniela Fischerová, spisovatelka a scenáristka, k Ceně facky \r\n\r\n S tvorbou Josefa Holcmana jsem se seznámil asi před třiceti lety. Už tenkrát mi došlo – to není jen spisovatel, to je živel. Předpoklad se splnil, jeho texty se dají přirovnat k tryskání gejzíru: jsou sdělované jedním dechem a uchopitelné pouze v závratném letu. Polyfonní holcmanovština. Čtenář ji vychutná, až když slovotrysk zmlkne a zčeřená hladina nabízí čím dál jasnější pohled kamsi ke dnu. A ode dna opět letem vzhůru. Spisovatel Antonín Bajaja ke knize Třetí cesta\r\n
