Knihou Barvy současnosti navazuje Stanislav Struhar nejen na povídky Barvy minulosti, ale zároveň i na dílo Barvy budoucnosti, jež bylo oceněno Knižní prémií města Vídně a přináší další prózy plné poetické empatie a intelektuální vášně. Intimně a s filigránskou přesností vypráví tři působivé příběhy o osudech lidí v dnešní Marseille a Vídni a představuje i svou prvotinu Všechny milované barvy, na které pracoval před třiceti lety ve Vídni ještě v češtině. V této podmanivé povídce, vyprávějící o přátelství mezi mladými umělci, už tehdy naznačil svébytný styl, který později rozvinul ve své německy psané tvorbě. Důvěrně známé barvy ciziny: Když Florian dorazí do Marseille strávit poslední letní dny v domě své tety, tanou mu na mysl vzpomínky na dětství. Pobyt ve městě ho vtáhne do minulosti, která skrývá i zármutek, když potká kamarádku z dětských let. Vtom obdrží zprávu z Vídně. Lehkost barev: Adam už dlouho trpí tím, že nedosahuje stejných úspěchů jako jeho bratři, a když přijde o práci, opustí Prahu a přesídlí do Vídně. Najde si práci v obchodním domě, jenže začít znovu se mu nedaří. Jednoho dne se seznámí s Vídeňankou, která bydlí se svým dědou poblíž Vídeňského lesa. Všechny milované barvy: Bastian sice se svou výstavou fotografií v Bruselu uspěl, přesto je rád, že už je zase ve Vídni. Když navštíví galerii svých přátel, překvapí ho poetické fotografie mladého umělce.
