Seděl na holé zemi a sledoval šňůru prázdných vozů, které se valily kolem\r\ntábora. Vracely se od vlaků, které vezly jeho lidi do pekla známého jako\r\nTreblinka. Vozy se hřály v pozdně odpoledním slunci a pomalu se sunuly\r\npřes nekonečná pole. Ještě nedávno tyhle povozy tažené koňmi převážely\r\nsklizeň či dobytek. Teď se používaly k odvozu jeho lidí do vlaků smrti. Židi\r\nbyli po stovkách postrkováni z povozů do dobytčích vagonů. Mnozí z nich\r\nzemřeli dávno předtím, než dorazili na místo určení. Někteří měli před\r\nsmrtí odvahu napsat na boky těchto vozů vzkazy. Jiné byly načmárané na\r\nbocích nákladních vagonů. Všichni doufali, že tato poslední tragická slova\r\npomohou zachránit nějaký další život. Psali vlastní krví. Někteří v jidiš,\r\njiní v polštině.\r\n \r\nNenechte se jimi odvézt… Utečte…