V 90. letech byl Ladislav Nebeský fascinován myšlenkou, že zdrojem poetického zážitku mohou být i mezery, prázdno, různé způsoby čtení neviditelného. V básních tohoto svazku jsou viditelná písmena vodítkem k odhalení písmen neviditelných, napsané je oporou \r\npro čtení nenapsaného, chybějícího. Autor ukazuje, že je mnoho \r\nzpůsobů, jak to udělat. Čtenář však musí spolupracovat, teprve tím \r\nse mu otvírá cesta k porozumění estetického sdělení. V některých \r\npřípadech mu to autor výkladem svého postupu usnadňuje